Mezi tyto choroby zařadil bych na prvém místě ty, jeţ vznikají z nesprávného života pohlavního, především ze zneužití pohlaví. Zmiňuji se tu na tomto místě jen stručně o těchto věcech, protoţe jsem otázce pohlavního života věnoval celou samostatnou kapitolu, která je rovněž ke knize připojena. Normálně žádný člověk není zbaven pohlavního pudu, a proto každý, alespoň v určitých obdobích svého života, svádí s tímto živlem těžké boje. Je třeba rozumem a vůlí svou ovládnouti se natolik, aby neukázněnost pohlavního pudu nenalezla vůbec příležitosti ke svému uplatnění. Jinak vede mnohdy k velkým výstřednostem a zvrácenostem, které se nesrovnávají se zákony přirozeného ţivota a ohroţují nebezpečně lidské zdraví. Čistým, mravným ţivotem nebo přirozeným a čistým ţivotem manţelským můţe si člověk zachovati zdraví, svěţest a sílu do pozdního stáří. Zneuţíváním pohlaví, ať jiţ jakýmkoliv způsobem, podrývá své zdraví a připravuje půdu celé spoustě různých chorob, jejichţ podstaty mnohdy ani nejlepší lékař nemůţe nalézti. Mnoho, ba i dosti nebezpečných nemocí vzniká z nesprávného ţivota duchovního. Je mnoho těch, kteří jen ze zvědavosti chtějí vniknouti do tajemství různých okultních věd a magie. Nejsouce na to ani připraveni, ani schopni k překročení tohoto prahu tajemna, provádějí různá cvičení, písmenková, dechová, jak si to z různých kníţek vyčetli. Neschopní a nepřipravení, dostávají se do oblasti duchovna, kam nepatří. Následky toho bývají mnohdy hrozné. Takoví lidé končívají zpravidla v blázinci, a kdyţ ne právě tam, dokáţí nanejvýš tolik, ţe je ovládne některá bloudící duše, která způsobuje jim mnohdy pekelná muka. Z těchto muk ovládnutí nemůţe je pak ţádný lékař vysvoboditi. Je nezbytno, aby i v duchovním ţivotě člověk byl střídmý. Nesmí nikdy ve svých ţádostech dojíti tak daleko, aby se snaţil umělou cestou získati duchovních darů kterých můţe získati jen ušlechtilým, láskyplným ţivotem. Kdyby kaţdý, duchovních věcí ţádostivý člověk na místě okultních cvičení cvičil se v tom, aby dovedl ţíti přesně dle Evangelia — dle Jeţíšova učení, pak by se octl na nejsprávnější cestě k duchovnímu ţivotu. Takový člověk touto správnou cestou dosáhne darů, kterých si skutečně zaslouţí a které jsou pro něj určeny. I přemrštěný vegetarismus můţe být nebezpečný lidstvu, které ještě nevyspělo tak daleko, aby mohlo jíst jen rostlinnou stravu. Vegetarismus je jistě krásný cíl, ale pro lidstvo je dosud pouhou hudbou budoucnosti. Proto také mnozí z těch, kteří se dnes chtějí oddati vegetarismu, zacházejí do krajních důsledků a trpí přitom úbytkem síly ţivotní. Pro takové lidi platí jediný zákon zdravotní: jez, na co máš chuť, ale vţdy střídmě a jen tolik, abys udrţel své tělo zdravé, svěţí a neupadl nikdy do poţitkářství. Je mylný názor, ţe vegetarismem člověk můţe dospěti k vyššímu duchovnímu ţivotu. Pravý opak je pravdou. Duch zušlechťuje a zjemňuje tělo, nikdy ne opačně. Čím vyspělejší duch, tím jemnější tělo si vystaví, a čím jemnější je tělo vyspělého ducha, tím způsobilejším se stává pro vegetarismus. Kdo se domnívá, ţe vegetarismem zjemní své tělo a zušlechtí svého ducha, velmi se mýlí a můţe si také velmi uškoditi. Je dobře známý boj, který vedli a vedou stále vegetáři proti všem, kdoţ s nimi polemizují a jejich ţivotní praxi nezachovávají. Bylo by proto zbytečno rozebírati zde celou tuto otázku podrobně. V knize Genesi je sice uvedeno, ţe Bůh určil prvnímu člověku k jeho výţivě všechny plodiny země a všechno ovoce rajských stromů. Z toho je zřejmé, ţe první člověk duchovní ţil za zcela jiných podmínek, neţ ţije dnešní člověk. Od dob prvého člověka, mnoho se v lidstvu změnilo. Lidstvo kleslo tak hluboko, ţe Bůh seslal na zemi potopu, při níţ zachoval se jen Noe se svojí rodinou. Jemu nařídil Bůh, aby do své archy vzal všechno dosud ţijící zvířectvo, a to vţdy samce a samičku, aby jejich rody byly zachovány a rozmnoţovaly se k uţitku člověka. A kdyţ pak vody opadly a Noe se svou rodinou opustil koráb, mluvil k němu Hospodin: »Od dnešního dne budou tvojí potravou plodiny země, všechno ovoce stromů a všechna zvířata na zemi, ve vzduchu i ve vodě.« Z toho je tedy zřejmo, ţe Bůh ve Své Moudrosti dává pro lidi za potravu i zvířata, a dle toho jest také celý organismus lidský zařízen. Všechno rozumování lidské je relativní. Bude vţdy nejmoudřejší ponechati všechno Vůli Nejvyššího, a té se pokorně podříditi. Znovu bych tu k této otázce připomněl ještě neoprávněnost vší pýchy vegetariánů, kteří se o to své nejedení masa cítí lepšími lidmi, neţ jsou ti ostatní. Jen skutky jejich ţivota mohou dokázati, ţe je jejich ţivotospráva postavila opravdu výš, neţ ostatní. Totéţ nutno opakovati i o abstinentech, neboť abstinence, stejně jako vegetarianismus, je jen určitá ţivotní zásada, která se projevuje a uplatňuje pouze v lidské ţivotosprávě, nikoliv ve vlastním ţivotě jednotlivce a v jeho skutcích. Ať jiţ potom patříte k té nebo oné straně, ze všeho nejdůleţitější je znáti pravou míru a dávku všeho, čeho tělu poskytujete. Bylo by jistě zbytečno opakovati tu, jak nestřídmost v jídle a pití škodí lidskému zdraví. O těchto věcech kaţdý jiţ tolik četl a slyšel, ţe jest jen vinou kaţdého jednotlivce, setrvává-li přes všechno lékařské a nejvýš odůvodněné varování u svého přejídání a přepíjení. Všechny důsledky podobné nestřídmosti které se projevují mnohdy velmi těţkými poruchami zdraví, ukazují jasně, ţe kaţdé porušení Zákona Boţího člověk sám na sobě pocítí. Další, velmi důleţitou sloţkou lidského zdraví, je beze sporů a pochybností i vnitřní duševní klid člověka. Ten je třeba v sobě si vybudovati a také udrţeti. Dnešní doba, plná překotných událostí, tragedií, existenčních zápasů, které bývají přečasto komplikovány mnohdy docela malichernými spory osobními, klade na člověka úţasné poţadavky. Dříve neţ se člověk vzpamatuje z jednoho otřesu, je tu jiţ druhý a případně za ním i další, aby člověk na nich vyzkoušel své síly a odolnost. Jak na to vše stačit? Pro kaţdou z těch nejtěţších, nejhrůznějších chvil vašeho ţivota dávám vám jednu radu: Klid — klid — klid. Přijímejte všechno dění kolem sebe s naprostým klidem. Vynaloţte všechnu svou sílu, abyste zachovali svůj klid. Jen tak, nedáte-li se strhnouti rozčilením, zlobou, nenávistí nebo snad touhou po pomstě, zabráníte všem nerozváţným činům, které by vám vaši situaci jen zhoršily. Uvědomujte si stále, ţe všechno spočívá v rukou Boţích. Podřiďte se jeho Vůli — smiřte se se skutečností, kterou dle své vůle a svého chtění nikdy nepředěláte, a bude vám dobře. Co lidí je nemocno jen svou věčnou nespokojeností! Co lidí zoufá v rozčilení při pohledu na své nezdařené plány, neuskutečněné záměry! Kolik lidí ve chvilkové bezradnosti vzdává se hned ţivota! A jak mnoho je těch, kteří v této rozervanosti propadnou nemoci. Jen klid a mír v duši zachová vás při zdraví a dá vám potřebný klid k překonání všech zkoušek ţivota. Tento nejvzácnější dar ţivota — klid — doporučoval bych i těm, kteří z přebytku dobré míry či z nudy hledají si úmyslně různá rozčilení, kterými by své nervy uměle vzrušovali a povzbuzovali. Takovéto hledání sensací, ať jiţ v literatuře, biografech, divadlech nebo v čemkoliv jiném, nemůţe býti nikdy zdraví lidskému prospěšné. Všechno co rozrušuje, třebas je to pro vás i zdánlivě příjemné rozrušení, přepíná, vaše nervy. Při častém opakování těchto rozruchů můţe se vám státi, ţe vám jednou nervy vypoví sluţbu a vy se zhroutíte. Mnohdy stačí pak jen silnější náraz nějakého rozčilení, které vás náhle potká, a vy můţete býti pak třebas i na léta vyřazeni ze své práce, ze svého zaměstnání a odsouzeni k těţkým útrapám a bolestem, kterých se pak těţko zbavujete. Duševní klid a mír, který je nezbytnou sloţkou lidského zdraví, má ovšem ve svých podmínkách jeden a to nejzákladnější poţadavek: čisté svědomí. Proto jednejte vţdy poctivě a čestně, aby vám vaše svědomí nemělo co vyčítati. I kdyţ uniknete spravedlnosti pozemské, neuniknete nikdy sobě samým. Tíţivé, vyčítající svědomí nedá se umlčeti. Ba právě naopak, hlas vlastního svědomí je nejpřísnějším soudcem, který vás k nejtěţšímu trestu odsoudí. Naplní vaši duši neklidem, který se stále stupňuje, stále mocněji vás ovládá, aţ konečně pod jeho tíhou se zhroutíte. Proto neposkvrňujte své duše, abyste si zachovali neposkvrněné, ţádnou nemocí neobtíţené tělo. Správným, poctivým a čistým ţivotem podaří se vám jistě mnoha chorobám předejít, coţ je vţdy mnohem snadnější, neţ z těchto chorob se léčit.

 

Úryvok z knihy Víra a Náboženství - Bedřich Kočí